OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V posledních dílech Harryho Pottera jsem se už ztrácel. Nepamatoval jsem si, co se dělo před tím, a tak jsem osudy v Bradavicích nějak zvláště neprožíval. První informace o bijáku FANTASTICKÁ ZVÍŘATA jsem bral trochu jako doláčovou ždímačku z vytvořeného univerza na úrovni fanfikce. A asi až další díly mi odpoví na otázku, zda jsem se mýlil. Ačkoliv jde o první díl k celé sérii, do kina jsem nakonec šel, protože mě obrázky přesvědčily o tom, že půjde o vizuální opulenci, na kterou se vyplatí jít ve 3D. A litoval jsem? Z toho obrazového hlediska ne. Sice ke konci už jsem trochu nervózně vyhlížel titulky a bylo mi vlastně jedno, jak to skončí, ale virtuální hostina to rozhodně je, to se uznat musí.
A o čem že ten snímek vlastně je? Jde vlastně jistým způsobem o prequel k potterovské sáze, který se odehrává ve třicátých létech v New Yorku. V tomto světě žijí čarodějové v komunitě, která má své vlastní zákony a pravidla a mudlové (kterým se tady říká americky „nečar“) jsou znervózněni tím, že se sem tam stane něco nevysvětlitelného. Jedni se snaží o to nebýt zcela odhaleni, druzí se snaží vyvolat válku proti mágům. Do tohoto světa přijíždí mladý čaroděj, který má kufřík plný magických zvířátek. A ty se mu zčásti rozutečou. Takže nastává hledání a chytání. Podobnost s Pokémonem čistě náhodná.
Celý film vlastně nenápadně funguje jako představovačka těchto tvorů. To je sice graficky velkoparádní, ale vytrácí se příběh a mizí do značné míry i hlavní padouch, který působí vodnatě a nedramaticky. Po většinu filmu je jen anonymní destruktivní mlhou. Epičnost potterovských filmů zde zatím chybí. Kontury děje se spíše snaží vykreslit svět, ve kterém se vlastně nacházíme, než aby rozehrávaly nějaký velký příběh. Film stojí samostatně, není zapotřebí si pamatovat nebo znát nějaké podrobnosti z původního kouzelnického světa, protože film z velké části vykresluje jinou část univerza J. K. Rowlingové. Samozřejmě ale fanoušci a znalci budou nadšeni kdykoliv, když se objeví narážka nebo postava, kterou již znají.
Ačkoliv jde o film, který má být dospělejší, je zde výraznější humor, jenž místy i funguje. Naopak nefunguje hudba, která se s původními motivy, kterými John Williams vdechl Potterovi další rozměr, nedá srovnávat.
Základní problém tu mám s hlavním hrdinou, kterého hraje Eddie Redmayne. Před tím jsem ho viděl v Dánské dívce, což byla role, která mu velmi sedla, ovšem zde mám pocit, že ačkoliv dostal scénář k novému filmu, stále se ještě neosvobodil z toho, že hraje právě Dánskou dívku. Mnohem zajímavější jsou vedlejší postavy. Na konci vás na několik chvil překvapí Johnny Depp namaskovaný tak, že ho chvíli fakt nepoznáte. V první vteřině jsem si myslel, že je to Galder z DIMMU BORGIR v paruce.
Ačkoliv jsem se vlastně rád podíval na film, který rozšiřuje svět, co mě ve svém originále nevtáhnul nijak hluboko, nemohu se zbavit dojmu, že jde jen o nastavovanou kaši. Celé to zatím působí jako výrobek na zakázku, uvidíme jak to půjde v dalších dílech. Na sledování nenáročné a po vizuální stránce parádní. Pokud to má sloužit jen k tomu, aby se představilo hřiště, na kterém se příště už bude odehrávat nějaký ten příběh, tak koneckonců… proč ne.
Pokud to má sloužit jen k tomu, aby se představilo hřiště, na kterém se příště už bude odehrávat nějaký ten příběh, tak koneckonců… proč ne.
6 / 10
Fantastic Beasts and Where to Find Them
Velká Británie / USA, 2016, 133 min
Režie: David Yates
Předloha: J. K. Rowling (kniha)
Scénář: J. K. Rowling
Kamera: Philippe Rousselot
Hudba: James Newton Howard
Hrají: Eddie Redmayne, Dan Fogler, Colin Farrell, Ron Perlman, Katherine Waterston, Alison Sudol, Ezra Miller, Samantha Morton, Jenn Murray, Jon Voight, Gemma Chan, Carmen Ejogo, Christine Marzano, Faith Wood-Blagrove, Lasco Atkins, Paul Bergquist, Jason Redshaw, Mitchell Thornton, Peter Breitmayer, Miroslav Zaruba, Akin Gazi, Attila G.…
Hezká pohádka. Nic víc, nic míň
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.